Viz také: Qun

Codex text

tak dávno, Ashkaari žil ve velkém městě u moře. Bohatství a prosperita svítily na město jako sluneční světlo a jeho lidé stále nespokojeně zavrčeli. Ashkaari procházel ulicemi svého domova a viděl, že všude kolem něj jsou známky geniality: triumfy architektury, umělecká díla, paláce bohatých obchodníků, knihovny a koncertní sály. Ale také viděl známky utrpení: chudé, nemocné, ztracené, vyděšené a beznadějné. Aškaari se sám sebe zeptal: „Jak může být jeden lid moudrý a nevědomý, velký a zničený, vítězný a zoufalý?“
Aškaari tedy opustili zemi svého narození, hledali jiná města a národy a hledali lidi, kteří našli dost moudrosti, aby ukončili beznaděj a zoufalství. Mnoho let putoval říšemi plnými paláců a zahrad, ale v každém národě moudrých, velkých, mocných našel zapomenuté, opuštěné a chudé. Konečně přišel na rozlehlou poušť, pustina, holé skály drápat na prázdné nebe, kde on vzal úkryt ve stínu tyčící se skály, a rozhodl se meditovat, dokud on zjistil, že jeho odpověď, nebo zahynuli.
uplynulo mnoho dní, až do jedné noci, když se díval ze stínu skal, viděl, jak se probouzí neživá poušť. Sto tisíc kobylek se vylíhlo z Pusté země, a jako jeden, obrátili se na jih, jediná vlna pohybující se země. Ashkaari vstali a následovali je: cesta devastace míle široká, kdysi zelená země se změnila v odpad. A Aškaariovi se otevřely oči.
Existence je volba.
na světě není chaos, jen složitost.
Znalost komplexu je moudrost.
z moudrosti světa pochází moudrost sebe sama.
Mistrovství sebe sama je mistrovství světa.
ztráta sebe sama je zdrojem utrpení.
utrpení je volba a my ji můžeme odmítnout.
je v naší vlastní moci vytvořit svět, nebo ho zničit.
aškaari vyšli ke svému lidu.
– výňatek z Qun, Canto 1