Toponymy, taxonomické studium místních jmen, založené na etymologických, historických a geografických informacích. Název místa je slovo nebo slova používaná k označení, označit, nebo identifikovat geografickou lokalitu, jako je město, řeka, nebo Hora. Toponymy rozděluje místní jména do dvou širokých kategorií: názvy obydlí a názvy funkcí. Název obydlí označuje lokalitu, která je osídlena nebo obydlena, jako je usedlost, vesnice, nebo město, a obvykle pochází z počátku lokality. Názvy funkcí se vztahují k přírodním nebo fyzikálním rysům krajiny a jsou rozděleny na hydronymy (vodní prvky), oronymy (reliéfní prvky) a místa přirozeného vegetačního růstu (louky, louky, háje).

Toponymy se zabývá jazykovým vývojem (etymologie) místo-jména a motivem pojmenování místa (historické a geografické aspekty). Většina toponymy, nicméně, se soustředila na etymologické studium osídlení jména, často zanedbávají studium názvy funkcí a motivem pojmenování místa.

Názvy obydlí a funkcí jsou buď obecné nebo specifické, nebo jejich kombinace. Obecný název odkazuje na třídu jmen, jako je řeka, hora nebo město. Konkrétní název slouží k omezení nebo změně významu názvu místa. Většina světových jazyků může být rozdělena do dvou skupin na základě obecné tendence mít konkrétní buď předcházet, nebo následovat generické. V angličtině je specifický obvykle na prvním místě, zatímco ve francouzštině specifický obecně následuje obecný. Vliv jiných jazyků vytváří výjimky z tohoto zobecnění. Vliv francouzštiny a španělštiny vytvořil mnoho výjimek z tendence v angličtině ve Spojených státech mít konkrétní první. To je nejvíce patrné při pojmenování mnoha větších vodních ploch, jako je Lake Superior, Lake Michigan nebo Lake Champlain, které byly poprvé prozkoumány a osídleny Francouzi. Anglické osadníky migraci do těchto oblastí přijal francouzské pojmenování, ale protože francouzi neměli kolonizovat oblasti silně, mnoho menších vodních ploch v těchto regionech byly pojmenovány podle anglického úmluvy specifických první.

většina toponymických studií se soustředila na specifický aspekt místního jména. Adjektivní forma specifického je dominantním typem názvu místa v angličtině. Předložkové názvy míst používané v popisném smyslu jsou v angličtině vzácnější. Město Chicago je příkladem předložkového názvu místa, ale v běžném použití jsou předložky a generické vynechány.

Toponymy také zahrnuje studium místních jmen v jazycích a mezi nimi. Studium v jazyce, obvykle splňovat tři základní předpoklady: každé jméno má nějaký význam, včetně místní jména odvozená z osobních jmen; místo-názvy popisují stránky a nahrát nějaké důkazy lidské povolání nebo vlastnictví; kdysi místo-název je usazen, nebo zaznamenány, jeho fonetický vývoj bude paralelní jazykový vývoj.

studium místo jméno-převod z jednoho jazyka do druhého se provádí tím, že vyšetřování ústní a písemné metody místo-název komunikace. Fonetický přenos je nejběžnějším prostředkem přenosu místních jmen mezi jazyky. Jedná se o mluvený přenos názvu místa z jednoho jazyka do druhého. Vyžaduje se malá nebo žádná znalost jazyka, ze kterého pochází místní název. Osoba bude poslouchat mluvené jméno místa a poté foneticky vykreslí jméno místa ve svém vlastním jazyce, vytvoření přinejlepším blízké aproximace. Mnoho z raných severoamerických koloniálních místních jmen bylo tímto způsobem přeneseno z rodných indických jazyků. Ústní překlad vyžaduje alespoň určitý stupeň dvojjazyčnosti ze strany obou stran sdělujících místní název. Překlady místních jmen se obvykle vyskytují s důležitějšími místními jmény nebo s velkými rysy. Mnoho jmen moří světa bylo například přeloženo z různých jazyků. Lidová etymologie je založena na zvuku místního jména, a proto je podobná fonetickému přenosu. Lidová etymologie nastává, když zvuky jednoho jazyka nebudou snadno převedeny na zvuky druhého jazyka, jako při fonetickém přenosu. K přenosu mnoha místních jmen došlo mezi francouzskými a anglickými osadníky Severní Ameriky prostřednictvím lidové etymologie.

dominance etymologie v toponymii omezila zájem o psaní jako prostředek přenosu místního jména. Jak se tisk stal v průběhu let důležitějším, místní jména byla přijímána mezi zeměmi a jazyky přímo z map vizuálním přenosem. Jakmile bylo jméno přijato vizuálním přenosem, bylo vyslovováno podle standardů přijímajícího jazyka.

Toponymy může odhalit důležité historické informace o místě, jako je období, původní jazyk obyvatel trvalo, historie osídlení a populační rozptyl. Místo-název studie může také poskytnout vhled do náboženské změny v oblasti, jako je konverze ke Křesťanství. Informace o folklóru, institucionální podmínky, a sociální podmínky místa lze také pochopit. Lingvistické informace, jako jsou slova a osobní jména, které nejsou uvedeny v literatuře, lze nalézt také prostřednictvím toponymie.