“ Jo? Tvoje matka je tak stará, že byla servírkou u Poslední večeře.“

“ vaše matka je tak tlustá, že šlápla na dolar a dostala drobné.“

hraní desítek, jak se tato malá hra nazývá, by mohlo skončit tím, že se všichni smějí, nebo poražený dupne v hněvu a slibuje, že příště bude mít lepší návraty.

mezi afroameričany jsou desítky-také známé jako snapping, capping, ranking nebo busting – slovní tradice, která sahá až do otroctví. Je to hra rychlého vtipu a ostrého jazyka a musí být vždy provedena před publikem. Zatímco tématem může být téměř cokoli, „vaše matka“ je standard, pravděpodobně proto, že matky jsou většině lidí tak drahé.

po celá léta bylo hraní desítek omezeno na komunitu, ze které přišlo,ale nic víc. Díky takové televizní pořady jako „In Living Color“ a „Def Comedy Jam,“ desítky odešla proudu, a jeho hlavním cílem je zábava.

Nyní přichází kniha s názvem „Zaskočí“ (William Morrow, 1994), obsahující 450 „zaskočí“ shromážděné z různých zdrojů, od celebrit, jako jsou Montel Williams a Robert Townsend těm, slyšel na ulici. Obálka knihy nese jeden z Quincy Jones: „Kdyby ošklivost byla cihly, vaše matka by byla bytovým projektem.““

předpokládá se, že termín desítky pochází z praxe seskupování otroků, kteří byli nemocní a prodávali je jako skupinu za výhodnou cenu. Být takto prodán byla konečná urážka. Jak šel čas, hra byla použita jako způsob, jak se naučit ovládat hněv, který nemohl být vyjádřen.

V předmluvě, producent Jones píše, že „Hrát desítky je sociologický stavu transformován do umění. . . . Je to styl humoru, který nám umožňuje vypořádat se s bolestí v našich životech. Je to vážná umělecká tradice. Je to součást našeho folklóru.“

dnes, „desítky je stále o udržení vaší pohodě,“ píše Jones. „Je to dovednost, která vyžaduje slovní kreativitu, paměť, humor a kotlety, aby dodala vaše linie. Hraní desítek vyžaduje sofistikovanou mysl. Není to jako vyjadřovat se zbraní, která nevyžaduje žádný vtip, žádnou sílu, žádnou sílu.“

“ vaše rodina je tak chudá, že jdou do Kentucky Fried Chicken, aby olizovali prsty ostatních lidí.“

“ vaše boty jsou tak staré, když šlápnete na žvýkačku, znáte chuť.“

autoři knihy jsou „2. & Běloch,“ James Percelay, Stephan Dweck a Monteria Ivey. Percelay se o desítkách dozvěděl z první ruky, když se ocitl jako jediný bílý člověk v publiku v komediálním klubu v New Yorku. Ivey, komik, na jevišti, nemilosrdně vyštěkl na Percelay, televizní producent mimo skauting pro nové talenty.

„nikdy jsem nezažil tuto dobře praktikovanou rituální hru urážek,“ vzpomíná Percelay. Vedle něj seděl Stephan Dweck, Zábavní právník a přítel Ivey. „řekl:“ Buď v pohodě, děláme to pořád.““

po představení se všichni tři dali dohromady a mluvili. Stali se přáteli a rozhodli se napsat knihu. Založili produkční společnost 2 Bros. & a White Guy Inc., se sídlem v New Yorku. „Chceme identifikovat a přinést tyto kulturní tradice, o kterých nikdo neví, širokému publiku,“ říká Percelay. Nová kniha s názvem „Double Snaps“ vyjde do Vánoc. Televizní speciál HBO založený na první knize začne nahrávat v červnu.

„Snaps“ vyšlo v únoru, prodalo se 70 000 kopií za osm týdnů a nyní je ve svém pátém tisku. „Byli jsme připraveni na silnou negativní reakci lidí, kteří by vtipy brali jako doslova proti něčí matce,“ řekl Percelay. „Byli jsme překvapeni, že jsme dostali hovory a poděkovali nám za to, že jsme knihu udrželi syrovou a upřímnou.“

Jerry Watts, docent amerických studií na Hartford Trinity College, říká, že hra má přísná pravidla, která musí být dodržována. „Je to rituál. Každý musí pochopit pravidla, včetně lidí, kteří se dívají. I ten, kdo je to hlavní, se bude smát, “ vysvětluje.

Chcete-li udělat správně, snap je často hrubý, ale ne objektivně pravdivý. Načasování, dodávka a kreativita jsou také důležité. A nejlepší je vědět, s kým máte co do činění, než začnete štěkat, dodává: „musíte vědět, jaké jsou hranice.“. Gangstera nemůžete chytit, mohl by z role vystoupit.“

Jim Miller, anglický profesor a ředitel amerických studií na Trinity, zpochybnil, zda lze podstatu takové lidové tradice někdy skutečně zachytit v knižní podobě. „Co se děje v ústní tradici, je to, že v době, kdy je objeven hlavním proudem, přešel k něčemu jinému.“

Miller říká, že vzpomíná na desítky z dětství v Prozřetelnosti. „Pořád můžu dostat nějaké docela dobré.“ To, že jsem byl vychován v této tradici, mě připravilo na akademický život.“