Eduard Suess, (narozen v srpnu. 20, 1831, Londýn, Eng.- zemřel 26. Dubna 1914, Vídeň, Rakousko), rakouský geolog, který pomohl položit základ pro paleogeografii a tektoniku-tj.

Zatímco asistent v Hofmuseum (nyní Natural History Museum) ve Vídni od roku 1852 až 1856, Suess publikovaných článků o anatomii a klasifikace ramenonožců a ammonitů. V roce 1857 vydal malou knihu s názvem Die Enstehung der Alpen („původ Alp“). V něm tvrdil, že horizontální pohyby litosféry (skalní vnější plášť Země), spíše než vertikální vzestup, hrály dominantní roli při vytváření pohoří skládáním a tahem. Suess předpokládal, že vulkanismus (zejména magmatická aktivita) byl spíše důsledkem budování hor než jeho příčinou, jak se v té době široce konalo.

Suess ‚ s Das Antlitz der Erde (1883-1909; Tvář Země), čtyři-objem pojednání o geologické struktuře celé planetě, popisuje jeho teorie stavby a vývoje litosféry ve větším detailu, sledování starověkých změny ve kontinentů a moří nutné vytvořit moderní rysy Zemského povrchu. Mnoho běžných termínů a pojmů ještě v použití v tektonika, jako je Gondwanaland (supercontinent, který kdysi sestával z Jižní Ameriky, Afriky, Arabského Poloostrova, Indie, Austrálie a Antarktidy) a Tethys (bývalý rovníkového oceánu), byly první navrhované v této knize. Práce také naznačuje, že Suess byl první rozpoznat, že hlavní údolí rift, jako jsou ty, ve Východní Africe byly způsobeny rozšíření litosféry.

Suess se stal profesorem paleontologie na Vídeňské univerzitě v roce 1856 a profesorem geologie tam v roce 1861. Vypracoval plán pro 69-míle (112-kilometr) akvadukt (dokončen 1873), který přinesl čerstvou vodu z Alp do Vídně. V roce 1869 se stal poslancem zemského sněmu Dolních Rakous a v roce 1873 vstoupil do dolní komory Říšské rady (celostátního parlamentu), kde byl více než 30 let liberálním poslancem z Vídně.